houbičky s všestraným použitím

V lednu to budou dva roky, kdy jsem na blog dávala článek o háčkovaných žínkách. Byly z bavlněné příze a doma se nám osvědčily. Používáme je od té doby stále, jednou za čas je vyperu, po každém mytí nechám pečlivě uschnout a ačkoliv už barvy trochu vybledly, žínky vypadají, že tu s námi budou ještě dlouho. To samé takové ty peelingové kosmetické minižínky. Ty peru po každém použití, mám jich mnoho a fungují skvěle. Po čase mi došlo, že se nesmím snažit aplikovat pleťovou vodu na ně, ale nalít jí malé množství do misky a minižínku v ní namočit. Takto všechno funguje jak má. Stejně mívám domácí pleťové vody nadbytek, protože ráda zkouším nové příměsy, odvary a celkové složení.

V zahraničí jsou oblíbené houbičky na nádobí háčkované z nylonu. Tento typ nylonové síťky nemohu nikde objevit, ale bude to tím, že nevím přesný název té textilie. Pokud ho znáte, budu vděčná, když se o něj se mnou podělíte! Po houbičkách jsem ale zatoužila, protože myju všechno nádobí ručně (a je ho mnoho, když se stále vaří a peče), obyčejný hadr mi tak úplně nevyhovuje, chybí mi ta drátěnka, která je na kupovaných houbičkách. Ty se ale rychle zničí, musí se stále kupovat a rozhodně je nevyperete v pračce. Jako náhradu nylonové síťky jsem chtěla použít silonovou záclonu, ale výsledná houbička je tuhá, špatně se s ní pracuje. Nakonec jsem objevila doma pásy barevného tylu, pro které už nemám využití. Háčkuje se z něj dobře pokud použijete opravdu velký háček a příliš neutahujete. Chtěla jsem ale houbičky měkké a z jedné strany jemnější. Zkusila jsem tedy jednu stranu uháčkovat ze zbytků akrylu. Ten rychleji schne než bavlna a prát v pračce jde bez problému. Houbičky se ukázaly jako funkční a tak jsem zkusila uháčkovat větší, mycí, tělové. Ty jsou z akrylové příze celé. Myje se s nimi výborně a po vyždímání dobře schnou. Stručný návod na houbičky na nádobí najdete pod obrázky. Na konci článku jsou fotky používaných žínek i houbiček.

 Na houbičku stačí opravdu několik metrů obyčejné akrylové příze.

 Když háčkuji proužky na šálách či šátcích a konce zapošívám, zbydou mi kousky přízí dlouhé několik centimetrů. Ty si schovávám a pokud se mi jeví houbička tenká, dovycpu ji jimi.

 

 Tyl si smotáme po délce a převážeme aby se nám nerozmotával. Pak nastříháme pruhy o šíři cca 2cm. Na obrázku je tyl o šíři 35cm a délce 1m. Toto množství vystačí na dvě houbičky a možná ještě zbyde. Zjistila jsem, že světlé barvy jsou lepší, červená velmi pouští.

 Nastříhané proužky k sobě svážeme. Zkoušela jsem je i napojovat přímo při háčkování, ale byla zbytečně velká spotřeba materiálu.

Umotáme si klubko pro lepší manipulaci.

 Začínáme háčkovat nejprve tylem. Uděláme si tzv. kouzelný kroužek či smyčku a háčkujeme krátké sloupky do kruhu. Já rozšiřuju kolečko intuitivně, ale určitě najdete i návody jak na to "správně". Všechny konce necháváme na té straně, která je od nás dál. Až skončíme, budou schované uvnitř houbičky a pomůžou nám ji vycpat. Osvědčila se mi velikost kolečka zhruba do dlaně, cca 7cm v průměru. Když uháčkujeme kolečko potřebné velikosti, napojíme akryl. Dvě první řady háčkujeme do předešlých oček, abychom vytvořili tloušťku houbičky. Až po té začneme buď kolečko zmenčovat sháčkováním některých sloupků nebo jejich přecházením. U prvních houbiček jsem sloupky jen vynechávala, ale teď je raději sháčkuji, výsledek je úhlednější a kompaktnější. Když nám zbývá už jen malý otvor, můžeme houbičku zlehka vycpat. Nepřeženeme to, chceme aby zůstala ohebná. Nyní můžeme práci uzavřít a velkou jehlou zapošít konec.

 

Mycí houbičky mají navíc poutko, ale to jde udělat i houbičkám na nádobí.

 

 

 Po několika měsících používání.

 

Tohle jsou téměř dva roky intenzivně používané bavlněné žínky. Ještě určitě poslouží.